Můj "šicí" příběh

Moje babička šila. Hodně šila. Aby ne! Byla vyučená švadlena.

Jako malá holka jsem si často sedávala k ní, když šila. Mlčky jsem pozorovala její ruce. Seděla jsem tiše, nehnutě a poslouchala zvuk šicího stroje. Pravidelné "v r r r r r" se ozývalo místností a pro mě to byl ten nejkrásnější zvuk, který jsem v tu chvíli slyšela.

Bohužel odešla z mého života příliš brzy, natož aby mě stihla naučit, co sama uměla.

Na začátku 90. let, coby žačka 2. stupně základní školy, jsem se v rámci rodinné výchovy seznámila s šicím strojem osobně. A protože naše rodina neměla příliš mnoho peněz, zatímco mé spolužačky tvořily díla na známku na elektrických šicích strojích svých maminek, já začínala pěkně se šlapací Ladou, která do té doby sloužila jako dekorace v bytě. Upřímně ... vůbec mi to nešlo. "Tak tudy cesta nepovede", pomyslela jsem si. Jenže mě bavilo kreslit a vymýšlet různé modely šatů, kalhot, sukní, bot ... A tak jsem si našla v oblékání svůj vlastní styl. Za sebe nemůžu posoudit, zda byl dobrý či špatný. Byl prostě můj!

A tehdy to začalo. Měla jsem vždy jasnou představu, co potřebuji sehnat, bohužel běžné obchody to nenabízely. A protože jsem neuměla šít, začala jsem nejdřív drobnými úpravami oděvů, které jsem v té době měla k dispozici. Milovala jsem staré šatníky. Potrpěla si na kvalitní a především přírodní materiály. První šicí úpravy tak probíhaly hlavně "v ruce" - stříháním, ručním šitím, našíváním knoflíků, mašlí, apod.

Sice jsem se rozhodla nakonec na oděvní průmyslovku nejít, ale i tak jsem zůstala věrná stylu a mému "šití". Vystudovala jsem ekonomku a nelituji toho. Ono umět se zorientovat i v účetnictví a podnikání obecně má taky své klady.

Později jsem se učila poznávat materiály, pracovat s nimi, až jsem došla do fáze, kdy jsem si troufla na ušití prvních kousků oblečení. A protože mě nebavilo kopírovat a šít dle střihů již připravených, bastlila jsem šití stylem pokus-omyl. Tohle byla asi největší a nejplodnější část mého učení se šít a konstruovat střihy. Ráda jsem šila i na rodinné příslušníky a kamarádky. Zkrátka na všechny, co si troufli to se mnou zkusit.

Dnes se věnuji převážně designu a hledání osobitého stylu pro každou ženu, která se na mě obrátí. Při práci upřednostňuji převážně přírodní materiály, neboť příroda je pro mě zdrojem energie a nepřeberným množstvím inspirace.

A jak bych svou práci vyjádřila jednoduchým mottem? "Každá žena je krásná". A díky Bohu, každá jsme jiná.